I'm staying home again today. Not because feeling sick but... Well, I went to see a doctor (which was my intention for four years xD) and then, coming back home, it was just perfectly late for going to school for the last two lessons. Amazing! The problem is I forgot to take the apology from that doc so I was a bit worried I could have problems at school on Monday.

Oh and I fell like having a cigarette and a glass of delicious white wine! Damn it, I don't have enough money. Sometimes it's just so crappy, being a poor student :D

Still there are cool things to look forward to. E. g. this free weekend and seeing Alion after two years or so. Whah, I'm really curious how it'll be :)

Can't just be Friday? Afternoon? Gods, I'm so tired!

It's completely dead at school. I mean - nothing happens and I'm bored like a little kid. BUT - we had an excellent lecture made by some Algerian called Rashid (if I'm not mistaken). He was talking in French, of course, and I understood him! Yay!

Even though he was speaking about math a physics, I could get it pretty well. That was the first lesson. The second lesson we watched some movie with him playing (haha!) and then asked questions about Algeria. It was just amazing. You know, I'm completely in love with these types of countries, Algeria especially. He had just about ten minutes for the rest of questions so we (well, okay, I xD) didn't have enough time to ask about all the things I'd love to know. But he's promised to come once more. Cool!

He was also respectful, polite and kind, looking straight to your eyes while speaking... Simply amazing type of a teacher! I wish everyone was like that.

As I loved Christmas, I'm pretty nervous about them now. You know, ain't no money and (what's more) ain't no ideas. I'm always afraid that I'd choose a wrong gift - that kind of thing you've got one month just to fulfill your duties as for being polite and then you throw it away. I've already heard it's mainly about letting people know you think of them. But I don't really want to waste my money on something which would be a burden to the person who receives it.

I've got a few ideas for presents to certain people. The rest will be really difficult. Way too difficult. Xmas shopping is going to be kinda' stressful this year ^^

But really amazing fact is that I can shop for most of the things right now before shopping centers get crowded. And maybe I'll find out what to by the people remaining during shopping.

(In fact, I'm pretty much looking forward to shopping - I haven't really shopped for such a long time! ^^ Hope those presents would also please other people than me xD)

I spent whole my weekend at systemic constellations with Jacob. It was... cool, yeah. I enjoyed every sigle minute, and even after coming home it was still so lovely. I mean my mood. I felt really new-age, though xD It was like having my heart open and seeing all those beautiful people around... Don't worry, it's away again ;)

It gave me a lot of things to think of. I'm now double freak at school 'cause I'm just spirited away. Lost deep in my soul where my heart beats. Silently and slowly - but beats. That's a real change, you know - I used to think that my heart had died somewhere on the path of my growing up. So I guess you can imagine how I love that feeling and how I don't want to miss it again.

The thing about constellations was the man who lead it. He completely reminded me of Frank, from Cardiff. That disgusting freak. (It's not a coincidence that I learnt the word 'disgusting' there xD) This man was a jingo, slimy man... Uhh, the way he was talking and moving, my got. I felt like vomitting the first night. Then I went back to reality, I realized it was not Frank at all and that he was a real master as for constellations and I felt alright again.

Strange, how many things reminds me of Cardiff lately. Seeing Pakistanis at every corner, feeling like eating kebab, talking with somebody about Queens road... listening to Led Zeppelin which was kind of my life buoy... and so on. I feel a bit melancholic, like if I missed there something and I would need to go back, to history or just to that place. Listen to the trees once again and say goodbye to the world I used to now when I was younger. I suppose I lost it there, I mean my real remain of childhood. (And I'd love also to make such great money I made there xD)

And I'd love to see Swan Lake again! Or at least watch Swan Princess. I love that frog there xD

Before going to systemic constelations today, I tried to find some pictures at google.

First word - woman: sexy, mostly naked women, definitely assertive ones. (No feelings and moods?)
Second - man: basically pictures of a muscled man with a great, powerful car. (No tenderness?)
Third - partners: business crap. (No 'normal' human relationships?)
Fourth - relationship: love. (No friendship?)

You know, I'm astonished how these things are now seen, by this society. I always thought it should have been different. Well, obviously not. :)

Oh god, I want to study my school at home!

The things are - every day 40 minutes in the underground and my being stupidly anti-social when it's least needed.

Today, I was half sleeping while going to the underground. With my luck I sat just next to a terribly stinking something-like-homeless and a guy who had his mp3 player turned up so much that I could hear every single word of the song even while the train was going (although I had no intention of it at all).

Then I bumped into one my classmates - the one who is always saying she knows nothing just to make the others to ensure her about the opposit. Ten minutes in tram? Well, why not. But suffering that stupido telling me "you know nothing for you're not from Prague" - bah, I couldn't even tell him how it made me angry because there were no words!

Good thing - I got from my big math exam 1 which is something I couldn't imagine even in my dreams! Yay! And there are also a few people who are fine, who I don't mind when I'm anti-social like today. AND - we've got the same sense of humour! Something I wouldn't have ever dreamed of. I don't want to overestimate it but I also feel like if they sometimes understand me, yay! But these are just rare whiles.

You know, although this school is much more demanding than the previous one and I spend about two hours a day in public transport to get there - still I like it. Well, not that I would really enjoy it as it's still just a 'stupid high school where I need to study things I'm not keen on'. But the people there don't hate each other, don't gossip about each other... About half of them even know why they're there! - which is just great score for a high school.

So that's about my school. And I need to go studying right now... :)

*waves*

Yeasterday went just in a perfect slow pace. I got up late, had a great lunch cooked, was drinking a delicious white wine throughout all afternoon... and played WoW for about nine hours. I was enclosed in that amazing world of fantasy which I missed so much. I felt safe there, despite all those beast killing my human warlock character :))

Yeah, and I was supposed to be at school, on Monday and today, but who would actually go there? On Monday, nearly nobody was there and I felt a bit awkward, maybe like I had a pig flu or what and these things are not to be underestimated, right? ;)

And today there is some strange 'Day of Celebrities'. The only real celebrity was Lábus and his seminar was filled like in a minute. So I subscribed at some seminar with 'noone' with not a slightest intent to go there. Good decision - I'll have at least time to tidy up and eventually start reading 'Fairytale morphology' which seems like a pretty interesting book.

I also finally finished reading the third volume of Twilight, Eclipse. My god, I'm so glad for that! I've never really thought I would be able to ever finish it. Bella is just so stupid. 'I want Jacob, I don't want him, I do, I want Edward...' Awk! Why just can't she decide? I'm not really interested in reading 600 pages of this deeply intelectual bullshit.
Howevere, I've got to admit that Meyer is just excellent at writing fight scenes. You know, I love those werewolf-vampire fights where the body parts and chunks are being thrown everywhere. ^^

We went with Jacob to Jihlava this weekend and it was sooo weird! We were supposed to attend some birthday party of my dad's friend so that father would meet Jacob and I would meet my father's new... girl-friend, let's say. It sucked completely. I, Jacob, and my bro' were just drinking all night 'cause there was nothing else to do. The people there would have suited for a perfect description of a punk song - hypocrites who had already stopped living their lives and now were judging everybody everytime. Or normal adults who went there just to get drunk.

So basically we were the little stupidos sitting on the floor next to the bar desk. Cool. But after all it wasn't so bad since we were talking really drunk about stuff I couldn't have imagined I would ever talked with my brother about. Not that I would really remember exactly what it was about xD Still, that was fine. I'd say I love my bro', he's sweet.

The only thing my father said about Jacob was that he had a bad influence on me. Huh, how original! He was behaving strange, ignoring Jacob utterly. And in addition, he was playing his embarassing role of a 'big rocker' which was kind of uncomfortable for everyone there. Sheeesh. He isn't really easy person to get along with no matter how hard you try.

His 'girl-friend' didn't make any impression on me.

We were staying the night at my parent's. I was so shit-faced that I couldn't talk with them really after coming there. So I went to bed and guys stayed with them god-know how long chatting and half-sleeping. I can imagine it was really funny. It was also basically the first time Jacob met my step-father and he was enthusiastic about him which pleased me a lot.

This morning was difficult as usually with strange hang over. So I was trying to sobber up, feeling like being from an outer world. You know, normally strange hang-over morning. It was still a bit depressed as my brain is still not get used to drinking terrible amounts of alcohol without my usual intake of antidepressants. (Which I btw stopped taking completely.)

Going back to Prague was in sign of thinking about my family, fighting hangover and contemplating about my relationships which I tend to fuck up everytime. Drinking redbull and feeling like smoking a cigarette.

Being back home, I realized again how grateful I was for moving to Prague, being with somebody who can respect me and attending school I want to study at least for a bit.

And I WILL fight the depression completely! But god, it's not so easy. But still possible, hopefully. :)

Well, I do this 'great' LJ comeback as I've already mentioned at FB. I missed it here somehow. Today, I made those two most important steps to start writing here again - purchased the paid account (yet not with my credit card xD) and chose and installed a new layout. Hope this will help me to write more again. I missed it really.

Už strašně dlouho jsem měla sen vytvořit si své vlastní virtuální místo. Svůj blog, své povídky, básničky, jakékoliv další literární pokusy, galerie. Nuže tedy, hotovo! :)

Lithin - I have a dream...

Recently, I'm trying to solve my existencial crisis which is (surprisingly) caused by my excelent school. Today morning, just after waking up, I realized I didn't want to go there so much that my body began immediatelly simulate some fatal illness. Sure, I stayed at home.

To think of something else, I considered to make up this meme. Originally from spiritofdream.

1: Grab the book nearest to you, turn to page 18, find line 4. Write down
what it says:
Naučme se správně dýchat a odměna bude úžasná! (Let's learn how to breathe and the award will be great!)

2: Stretch your left arm out as far as you can. What do you touch first?
Nothing!

3: What is the last thing you watched on TV?
I'm afraid it was Obama's inauguration.

4: WITHOUT LOOKING, guess what the time is:
18:42

5: Now look at the clock; what is the actual time?
18:49

6: With the exception of the computer, what can you hear?
My breath.

7: When did you last step outside? What were you doing?
Yesterday. I went from Prague back home :(

8: Before you came to this website, what did you look at?
At facebook.com.

9: What are you wearing?
Jeans, my favourite dot top (red-black) and a sweater.

10: Did you dream last night?
Yes. Nothing amazing. Just being seriously ill in hospital.

11: When did you last laugh?
Uh, probably yesterday. But I can't say why.

12: What is on the walls of the room you are in?
Shelves, shelves, shelves.

13: Seen anything weird lately?
Wall movie.

14: What do you think of this quiz?
Nothing really.

15: What is the last film you saw?
The Wall :)

16: If you became a multi-millionaire overnight, what would you buy first?
House at Bahamas, with big garden.

17: Tell me something about you that I don’t know.
I'm scared of being here for other three years. Really SCARED.

18: If you could change one thing about the world, regardless of guilt or politics, what would you do?
Dunno. Maybe myself and maybe this intolerant society :)

19: Do you like to dance?
It depends on the dancing partner. :)

20: George Bush: is he a power-crazy nutcase or some one who is finally doing something that has needed to be done for years?
I don't think anything about him in particular. He's funny.

21: Imagine your first child is a girl, what do you call her?
Emily.

22: Imagine your first child is a boy, what do you call him?
Peter.

23: Would you ever consider living abroad?
Just for a few years. Sweden or... it doesn't metter actually where. Oh, I know! - Kongo! :)

Větu "Já proti vám nic nemám, ale jinde mi to dají za půl," začínám nenávidět. Pomalu ale jistě mi totiž sráží sebevědomí a odsouvá na poracovní plochu do Tesca místo příjemného učení angličtiny. Připadám si jako looser. Jup, jup jupí a třikrát hurá. Jestli to takhle půjde pořád, měla bych si už teď rezervovat místo na pracáku.

Zajímalo by mě, co podle vás má mít správná básnička? Má se rýmovat? Má se snažit vyjadřovat hloubku lidského bytí (abych to řekla obrazně) nebo se má držet zásady, že by měl co nejvíce předat čtenáři? Má mít správný rytmus? Má lahodit oku? Má lahodit sluchu? Nebo je to jedno?

Já osobně mám ráda básničky, které mají duši. Které člověk psal v určitém rozjitření, vždycky s láskou k poezii.

Ačkoliv jsem včera vedla dlouhosáhlou přednášku o tom, jak se má počkat s publikováním básničky, aby byla opravdu hezká, chci ji poslat hned jako zápisek o tom, co cítím. :)

Find the real world
Find what’s up
Find what’s down
Find every possible word to express beauty
Find your breath
Find your heart beats
Find your baby’s little finger touching your sking – oh so soft
Find what’s up
Find what’s down
Find your emotions
Find ecstasy in every step you make
Find surprise in your wishes
Find blackness and whitness of this world
Find a real friendship
Find what’s up
Find what’s down
Look carefully

Mrtvola se hlásí z podsvětí. Vše je v tom nejmrtvějším pořádku, ačkoliv se zdá, že obživnutí je možné.

Tak a teď vážně. Předně chci všem popřát KRÁSNÉ VÁNOCE s horou dárků a tím nejlepším bramborovým salátem a cukrovím! Letos to sice vypadá na opravdové Vánoce na blátě, ale tím se přece nenecháme zaskočit. :)

Chci se vám pochlubit, že Vánoce jsem slavila už třikrát a ještě jedny mě čekají. :) Ty první byly ve Vídni, kdy jsem první dárky rozdala a svůj první dostala - malý přívěšek ve tvaru lístku. Nedávám ho od té doby z ruky (z krku). Vídeň byla plná lidí, beze sněhu a taková... jiná, divná. Každé město má svá pro a proti.

Další dvoje Vánoce mě potkaly tento víkend. Zaprvé: skautské Vánoce! Já a spousta skautů, z nichž jsem dopředu znala jen Jožku. Byla to ale zábava, moc mě to bavilo a... Jo, ráda bych někdy jela zas. :)
Můj názor na skauty se změnil, jen co jsem potkala prvního z nich, Johnnyho, se kterým jsme jeli na nákup. Vůbec nevypadal nijak zapškle nebo skautovitě (dle mé dřívější představy), naopak to byl prostě trošku legrační a strašně moc skvělý člověk. Takže se to se mnou vezlo celý víkend v té nejlepší společnosti, v zimě, ježto se netopilo, a v kuchyni, ježto jsme vařili pro celou bandu.

Zadruhé: Byla jsem pozvaná (a dojímá mě to stejně teď, jako mě to dojalo předtím) na rodinnou oslavu Jožkovy rodiny. Byla jsem z toho paf čím dál tím víc, jak se to blížilo. Nakonec jsem byla tak nervózní, že jsem nemohla vůbec nic. Ale nejvíc paf jsem se cítila z toho, jaké to ve skutečnosti bylo. Šli jsme do lesa a tam na jednom stromě bylo strašně moc zapálených svíček a prskavek a vypadalo to jako v pravé pohádce. A i když mě ti lidé vlastně vůbec neznali, dali mi hromadu krásných dárečků. Áááách! To mě dojalo snad víc. :) A i když Jožka říkal, že je to dost normální, mně to přišlo kouzelné.

Poslední, dnešní Vánoce začaly probuzením z hezkého snu. Byla jsem zase na nějaké naší třídní akci. Byli tam i učitelé. Něco jako divný věneček. Prvně jsem se skamarádila s barmanem, tak mi vesele nalíval, dokud se mě zčista jasna nezeptal na občanku. Tak jsem jen udělala něco jako "jééé!", pokrčila jsem rameny a šla jsem.
Ale to vstala nějaká učitelka od vedlejšího stolu a začala mi domlouvat, že si mám víc stát za tím, co chci. To bylo hodně "jako cože?!" Nemyslela to zle, spíš jsem jí vysvětlovala, že chápu, že ten barman má pravdu. Dál si to nepamatuju, ale myslím, že jsem si tu vzniklou situaci obhájila před sebou natolik dobře, že nebylo třeba, aby ta scéna pokračovala dál.
Pak se děla pro mě spousta (asi) nedůležitých věcí, až jsem nakonec odcházela. V tu chvíli vstal jeden spolužák, který mluví tak často, že ho snad ani nikdo neposlouchá, a řekl: "Ona má city, jen je má strašně hluboko." (Kdo ví proč, v tom snu to znělo vážně úderně a dobře.) Pár lidí ho asi poslouchalo. V tom snu mi to bylo vlastně jedno. Odešla jsem.
Po probuzení se mi ta odcházecí scéna vybavila a dojala mě snad ještě víc, než všechny troje Vánoce dohromady. Možná to tak nevyznívá, ale on se mě před nimi vážně zastával =O A protože jsem přestala sice věřit na hodně věcí, ale na sny ještě ne, těší mě to dvojnásob.

Snad už abych šla balit vánoční dárky. :) Hezký Štědrý den ;)

Je toho poslední dobou nějak moc. Až jsem z toho začala pít zase kafe. Dneska budu mít už čtvrté, jen co dopíšu tento článek. Asi z toho dostanu infarkt, no dobře mi tak. :)

Vůbec nedokážu popsat tenhle divnopocit. Taky se vám zdá, že je kolem mě všechno divné? :D Hlavně pocity. Je na ně místo akorát večer, když sedím doma sama a přemýšlím, jestli budu pracovat nebo se dívat na Gilmorky. Většinou se rozhodnu pro nic. Zapnu icq a jen tupě zírám. Aby se pak pocity a myšlenky nedostavily. Všechny jsou potom jako z rychlíku. Znovu prožiju celý den a nakonec jsem sama. Tak to zabalím a jdu spát. Ale kvůli kafi dlouho nemůžu usnout, tak se z okna dívám na zářící Orion a přemýšlím o tom, jestli se mám odstěhovat do Prahy, do Ameriky, na Měsíc nebo to vzít rovnou na Alfa Centaury. Někdy bych nejradši podnikla takovou nesmyslnou výpravu k jiné hvězdě. Člověk by se aspoň cítil pořádně využitý, i když pro zjevnou blbost. :) A byl by to fajn úlet. Doslova :D

Hm, vlastně jsem chtěla napsat o něco malinko víkendu. Proběhl moc hezký Blasphemický podvečer (a večer a noc). Musím říct, že přednáška byla sice zajímavá, ale největší přínos to mělo v poznání dvou velmi milých lidí, Lucky a Michala. Nikdy bych neřekla, že člověk, který kvůli hermetickým knihám odjede na rok do Mnichova, bude tak v pohodě :D

Práce, práce, práce, jdu dělat cukroví. :)

Tento víkend? Boss? Hm: pár rozhovorů, trošku smíchu, ukrajinské pivo, samozřejmě hodně vodnice, podivná zjištění, živé fantasy sny, docela dost slz a chuti utéct, jedna slečna omdletá a druhá rozejitá se svým přítelem. A k tomu policejní zátah na dálnici se psy na všechno, co je větší, než běžné osobní auto. Omg, cože? :D

If I only could make a deal with god...

Myslím, že po bossu mě čekají tuny přemýšlení a nehezkého vzpomínání na věci, které jsem zapomněla už jako malé dítě. Které se vynořily, mile pozdravily a daly pořádných pár facek.

Dívala jsem se na Tajemství nesmrtelných, které mi doporučila goosberry a napadlo mě, jak máme na všechno málo času. A že je to škoda. Vím, že to není nijak převratná myšlenka, ale je fajn si to uvědomit. Možná, že pak člověk využije lépe času, který má.

Jsou věci, o které se s vámi prostě musím podělit - jako třeba včerejší, více či méně neplánovaný výlet do Vídně, který dopadl úplně jinak, než bych si dokázala představit. :)

Vídeň je nádherné město. Snad nejhezčí, jaké jsem kdy viděla. Atmosféra 19. století, která dýchá domy i lidmi, je okouzlující - a svým způsobem romantická. Byla jsem proto ráda, že mě mamka pozvala do Vídně. Ve čtvrtek ráno. Do sobotních šesti hodin ráno jsem netušila nic: ani to, že jedeme na Van Gogha, ani to, že jedeme se zájezdem učitelů jedné základky, kde učí mamčina kamarádka. Do sobotního poledne jsem netušila, že to vůbec nevyjde. :)

Do Vídně jsme přijeli kolem půl jedenácté. Fronta na Van Gogha byla děsivá. Děsivě dlouhá a lidé se v ní zcela intuitivně chovali jako zvířata. Po čtvrt hodině, kdy jsme stáli téměř na místě a čekání vypadalo tak na tři hodiny, jsem se rozhodla, že si půjdu Vídeň užít. Sbalila jsem ke svým deseti eurům ještě dvacku a po dobytí info centra a jeho map (které mi nakonec k ničemu nebyly), jsem se vydala hledat jedno z těch nejprofláklejších, nejhezčích, nejnavštěvovanějších míst: útulnou kavárničku se sacher dortem a kapučínem *_*

Tak si tak bloudím ulicemi a hledám (ne nadarmo mi rodiče říkají "pátrač" - ze zásady nic nenajdu) a óchám a áchám nad různými výlohami, až tu najednou... Cože? To neni možný. No ty jo. "Kráčející?"

Věřte nebo ne, přede mnou stál momentálně Vídní Kráčející. Na otázku, co tu děláme, jsme si odpověděli dost stejně - že jsme prostě na výletě ve Vídni. xD A protože jsme oba byli sami, rozhodli jsme se spojit naše pátrací síly dohromady. Našli jsme téměř okamžitě hezkou pizzerii, dali jsme si jako hlavní chod sacher s kapučínem a jako zákusek vynikající pizzu. Dlužno říci, že jsme tam strávili asi dvě hodiny, klevetěním o všem a o ničem a nekonečným udivováním se a smíchem nad tím, jaká je to dobrá náhoda.

Protože jsem nebyla nikdy vevnitř St. Štěpána, uvolil se Kráčející, že tam půjdeme. No paráda, co vám mám říkat. :) Taky jsme zdolali obě věžě. Nechápu, proč zrovna na tu vyšší nevede výtah. Ještě teď se mi z těch točitých schodů motá hlava ^^ Sněžilo a foukal ledový vítr a venku na věži beztak nebylo přes mlhu skoro nic vidět. Ale i tak, věže ke katedrálám prostě patří. :)

Ježto jsme spěchali na Siggyin koncert do muzea historických nástrojů, nemohli jsme se ani mrknout na radnici, kterou bych taky okoukla ráda z blízka. Stejně jsme tam přišli pozdě (a stydím se), protože jsme cestou narazili na ten báječný obchůdek "tajemných věd". No, německy nerozumím slovo, tak mě knížky moc nebraly, ale měli tam úžasnou věc: obří labyrinty vyřezané do dřevěné desky, v drážce byla vždycky kulička. Něco jako bývá na bublifucích, akorát mnohem větší. Byla jsem z toho nadšená jako malé dítě a hrála jsem si s tím dokola a dokola. Škoda, že ten pán nenašel v rychlosti cenu.

Do muzea jsme přišli s lehkým zpožděním, ale výprava, která měla přijít na koncert, ještě s větším. Takže jsme si poslechli v klidu Siggyinu renesanční skupinu (nádhera!) na zkoušce a Siggy nás rychle provedla muzeem. Bylo to nejkratší setkání nás dvou, ale i tak jsem moc ráda, že jsme se viděly. Protože je super. :) Pak přišli podnikatelé, co pro ně byl ten koncert, a tak jsme dělali, jako bychom tam vůbec nepatřili ^^ Pili jsme Kráčejícího masalu (yummy!) a okoukávali nástroje. Asi po půl hodině jsem musela odejít k autobusu, abych tedy vážně nepřišla pozdě.

Došla jsem tam asi během čtyř minut, což bylo asi pětkrát rychlejší, než jsem si myslela. Naštěstí jsem tam zastihla mamku a ty její kamarádky, tak jsme šli na punč na vánočních trzích a dostali jsme k němu i hrneček *_* Tak jsme si s mamkou říkaly, že z nich budeme mít ráno kafe. :)

Jak jsme projížděli pryč zasněženou, večerní Vídní, úplně mi tálo srdce. Neznám hezčí město, jak je plné světýlek, sněhu a vůně punče. :)

Málokdy se mi celý den líbil takhle moc. Jsem z toho nadšeně nadšená. Večer jsem se ještě dívala na Big Fish (paráda!!) a byla jsem ještě z toho víc nadšená, až jsem byla úplně přenadšená a nemohla jsem samým štěstím usnout. Jů *_*

Díval se na ni už dlouho svým andělským zrakem. Spala. Tvrdě a nerušeně v temné noci. Vešel do toho spánku, musel. Vysoký – nebo možná jen jeho stín v měsíčním světle byl velmi vysoký a štíhlý. Měla zavřené oči, přesto však tušila jeho přítomnost. Natáhl k ní ruku, aby jí pomohl vstát. Neviděla ji, a proto se ani nehnula. Měla strach, že až otevře oči, uvidí strašlivého netvora, který… který co? Určitě ji nebude chtít zabít ani sežrat nebo cokoliv jiného děsivého. Ale věděla, že je pro ni nebezpečný.

S pevně semknutými víčky ani nemohla postřehnout, že se ruka toho dlouhána přibližuje její. Dotkl se jí dlouhými, štíhlými prsty. Ten dotek chladil jako led a možná o trošku víc. Oproti svým očekáváním se jí srdce nestáhlo hrůzou. V tom, jak ji chytil za ruku bylo něco velmi uklidňujícího, co jí říkalo, aby se nebála. Neoklamal ji jen?

Za ruku ji vyvedl z postele. Obklopil ji studený vzduch, jaký býval v jejím pokoji každou noc. Vál ale lehký vítr, který jí zavál do tváře pár pramínků vlasů. Neotevřela oči, aby se podívala, kde je. Pod nohama, stuhlými mrazem, cítila sotva to, že nejde po ostrém kamení, ale po hladké, dlážděné podlaze. Čerstvý vzduch se lehce vdechoval a čím více jej dýchala, tím méně se objevovaly její obavy.

Může to být jen sen. Může to být i pravda. Něco v ní si přálo, aby to byla pravda, aby zažila obrovské noční dobrodružství. Něco v ní tomu přání bezmězně věřilo. A věřilo proto i nočnímu průvodci s protáhlou, jemnou dlaní.

Vedl ji dlouhou chodbou, kterou se prostíral chlad a průvan. Lem pomněnkové noční košile se jí otíral o stehna a krajka škrábala kůži, jak byla nucena dělat veliké, rychlé kroky. Přistihla se, jak se usmívá, jen velmi lehce, ale přeci jen. Ten úsměv se jí líbil.

Její průvodce otevřel těžké dveře. Panty zaúpěly, do vzduchu se vznesl prach, který určitě již dlouho odpočíval na zemi. Šimral ji v nose, přesto však se jí nechtělo kýchat. Nasávala s potěšením ten zatuchle, přesto sladce, po dřevě a kouři vonící éter. Zaslechla šumění řeky. Její průvodce ji provedl dveřmi a zastavil ji právě ve chvíli, kdy pod chodily ucítila schod nebo rovnou průdký sráz. To se mohla jen domýšlet. Pod ní kdesi v hloubce burácela divoká řeka. Od vody táhl strašný chlad, ještě větší, než jaký cítila pod chodidly na kamenné podlaze. Mráz řeky bodal a pálil.

Objal ji. Nebála se už ničeho. Ach ano, znala tohle objetí! Usmála se znatelněji a vydechla úlevou. Tolik strachu a úzkosti – bože, pro nic!

„Prosím, neotevírej oči. Nedívej se. Nejsem…“ šeptal jí ve spěchu.

Pozdě, velmi pozdě, dívka už otevírala oči. Jemu navždycky ve vzpomínce zůstalo to jemné chvění řas, drobná vráska na čele a zděšený výraz její andělské tváře, když ho spatřila. Uskočila od něj a on věděl už dopředu, že se to stane – klopýtla o vyvýšeninu úzkého ochozu, na němž stáli.
Padala dlouho a krásně, dokud ji nepozřely vlny, mnohem krásněji než anděl. On to musel vědět, když sám jedním byl.

Svěsil křídla. Bolest protínala jeho bezcitné srdce, které pomalu ožívalo.

Mother Earth will carry you back to the sea!

Trhla sebou a to ji probudilo. Ne, nebyl tu žádný anděl, pomyslela si. Jak by mohl, když je tak daleko…

Nepíšu ne proto, že by nebylo o čem, ale protože není chuť a čas. Zvláštní, co? :)

Zase se děje nějak moc věcí naráz a je to jako vlna, na které se člověk může nechat unášet dál a dál. Jo, je to hodně moc fajn. :)

V pátek jsem byla poprvé na tom tolik vytouženém kocertu Sto zvířat - božské, dokonalé, skvělé!
Poprvé jsem viděla policejní zásah, zle se dívající policajty s lhostejnými psy, takové dobré trojice (shodou okolností bylo policajtů opravdu víc než psů ^^), které sondují, kdo asi tak může mít u sebe trávu nebo okopírovanou vstupenku. Gosh, bylo to komické. Samozřejmě, že sebrali tak tři, čtyři lidi. Asi aby se neřeklo nebo co. Nebo možná aby pořád nechodili do Eddieho a nesbírali tam ze země ty chudáky s jehlou v ruce. *sigh*
Když se ale odporoučeli koncert začal, nabralo to těch správných rozměrů. Jojo, není nad ska, nohy pošlapané martenskami a rozlité pivo po všech kolem. A na fotbálek! :) Konečně mi to začalo jít. S Adamem jsme je tam drtili do posledního dechu ^^ A pak ostatní spolužáci šli do Eddieho pro trávu a my tam zůstali s Adamem sami, nadávali na zimu a povídali si o nesmrtelnosti chrousta.

Ano a to, že bydlím v Jihlavě, mě dožírá stále víc. Zvláštní bezmocnost. Člověka nutí trošku přemýšlet. A kupodivu ty myšlenky i někam vedou, což je úplný zvrat.

A Sapkowski je bůh!