Christmas is coming...

Znáte tu písničku? Já ji moc nemám ráda, protože ji znám z hodin angličtiny, ale jinak by mi asi připadala opravdu hezká. Ačkoliv jsem letos byla opravdu Vánocemi nadšená (bez ironie), jsem teď trošku... ehm... mimo? Přemýšlím nad svým bráškou a mám chuť namalovat obrázky, které by nás dva vystihovaly. Na jednom bych byla já, jak stojím a za mými zády bráška, shrbený a temný. Na tom druhém by byl můj bráška, který se usmívá a tváří se zkrátka jako ideál všech lidí světa, zatímco já bych se choulila skrčená za jeho zády, objímajíc svá kolena a temně vyzařujíc své přání, aby mě někdo objal.

Totiž, četla jsem "Patříš k nám!", což je kniha vpodstatě pojednávající o rodinných konstelacích. A tak jsem přemýšlela a přemýšlela a prožívala a děsila se (a po každém zděšení dříve či později ve většině případů přišlo také něco obrovsky moc uvolňujícího). Jsem v náladě, kdy nemám až takový sklon být šťastná nebo nešťastná - spíš žiju mpocitem, který je do jisté významné míry nepopsatelný. Trošku melancholický, trošku uvolněný, trošku smířený se vším a tím i dost poddajný.

Chtěla bych napsat o mnoha věcech, sem nebo do svého deníčku, ale slova mi čím dál více proklouzávají mezi prsty. Je to pocit ztracení versus pocit naleznutí. A přitom se ani neztrácím, ani nic nenacházím. No prostě chaos :)))

P.S. Velká Blogová Revoluce (dále jen VBR) mě začíná děsit. Od stížností na obsah blogů se zachází k designu a bloggerům samotným. Takže z VBR nakonec nevzniká nic, než prostá fraška, která už tu byla mnohokrát. Škoda, mohlo to být zajímavé, nebo spíše "zajímavější" ^_^

Přemýšlela jsem dnes celý den, co sem napsat... Byla to příjemná změna, protože jsem měla ve škole alespoň co dělat. Ale i přes tu nechutně dlouhou dobu tam strávenou jsem nepřišla na nic, co bych skutečně mohla napsat. Vlastně, jednu ano - už asi chápu, proč se lidi po BMWC chovali jako ufoni.

A jsem v koncích xD Jednoduše nemůžu říct "líbilo" nebo "nelíbilo", protože moje dojmy jsou prostě někde úplně jinde. Minimálně to bylo poučné a inspirativní. Napříkald znovuvzniklo duo Pegn Pes a tentokrát i s programem, takže se všichni mají na co těšit ;D Ale to je to nejmenší. Štve mě, že se slovy nemůžu dostat k tomu, co za to skutečně stojí, a popsat to.

Takové věci se ale musí zažít.

Jsem taaakhle moc ráda, že jsem tam mohla být se všemi, co tam byli.

Mahnamahna!